Co se vám vybaví, když se řekne TAG Heuer? Monaco? Pravděpodobně. Autavia? Možná. Určitě se vám ale vybaví Carrery se svým čistým designem, kterým se nesmazatelně zapsaly do historie, a kterým se také přidaly mezi další hodinářské ikony. Podobně jako Rolex Submariner definoval vzhled potápěčských hodinek, definovaly zase Carrery vzhled sportovních chronografů.
Jak to všechno začalo?
Jako spousta dalších skvělých inovací, jakými byly např. první automatický chronograf, první hranaté vodotěsné hodinky, nebo první quartzový chronograf, byly i Carrery dílem Jacka Heuera, který za 20 let působení ve vedení ovlivnil společnost jako málokdo.
Konkrétně model Carrera spatřil světlo světa po návratu Jacka Heuera z USA a po jeho studiích na Spolkové vysoké technické škole v Curychu. Chronografy již tehdy samozřejmě existovaly, ale Jack Heuer chtěl koncept náramkových chronografů úplně přepracovat. Chtěl, aby to byla perfektně funkční, čitelná a esteticky dokonalá věc. Chtěl udělat čáru za tehdejšími špatně čitelnými chronografy (viz obr. níže vlevo), které byly překryté telemetrickými a jinými stupnicemi, minutovými a dokonce hodinovými indexy.
Čistý design
V roce 1963 spatřily světlo světa první Carrery. Hodinky bez jakýchkoli číselných stupnic, hodinových nebo minutových číselných indexů (kromě sčítačů chronografu), se zapuštěnými subčíselníky, jejichž plastičnost na sebe okamžitě strhává veškerou pozornost, a s výraznými tlačítky pro snadné ovládání chronografu i v závodních rukavicích.
Heuer přišel ještě s jednou revoluční novinkou — minutovou a sekundovou stupnici odsunul na těsnící kroužek sklíčka (viz obr. níže). Jednalo se o geniální kompromis mezi požadavkem trhu mít číselník se stupnicí a Jackem Heuerem, který první Carrery plánoval bez ní. Zvedající se stupnice navíc opticky číselník ještě zvětšila a podtrhla skvělou čitelnost hodinek.
Druhá a třetí generace 1969–78
Druhá a třetí generace modelu Carrera byla vrcholem této řady. Slovo Carrera bylo synonymem pro nejslavnější závodní okruhy a Heuer se se svými hodinkami objevoval všude, kde byla cítit vůně spáleného benzínu. Ve Formuli 1 díky partnerství se stájí Ferrari dostával každý pilot zlaté hodinky Heuer Carrera 1158 se svým jménem a krevní skupinou vygravíravnými na dýnku. Bohužel s koncem třetí generace přichází i konec slávy mechanických Carrer, které musely ustoupit quartzové vlně, drtící tehdy tradiční švýcarské firmy s jejich mechanickými hodinkami.
Čtvrtá generace 1978–1981
Dýnko z druhé generace, tři ručičky a quartzový strojek — tak by se dala v jednoduchosti popsat třetí generace řady Carrera. Heuer nabízel i verzi s chronografem, avšak jednalo se o kombinaci analogového a digitálního číselníku.
Carrery v 80. letech
Na začátku 80. let se Heuer dostal do potíží a společnost převzala skupina Piaget/ Nouvelle Lemania, která mezi lety 1984–1986 vyprodukovala na dlouhou dobu poslední modely s označením Carrera. Modely z těchto let mají s původní představou Jacka Heure podobného jen málo — snad jen dobrou čitelnost. Jedná se v podstatě o hodinky Lemania, se strojkem Lemania, které jsou jen “obrandované” logem Heuer.
V roce 1985 skupina Piaget/ Nouvelle Lemania prodala firmu Heuer investiční skupině Techniques d’Avant Garde (“TAG”), která ve světle nástupu levných quartzových hodinek ukončila produkci řady Carrera jako neperspektivní.
Avšak s renesancí mechanických hodinek v druhé polovině 90. byla řada Carrera vkříšena a stala se z ní opět — a po právu — vlajková řada společnosti.
Zdroje: calibre11.com, tagheuer.com, hodinkee.com,